20 May 2017

Believe! BMO Halfmarathon


Panebože! Dala jsem to! Celý půlmaraton jsem se cítila uvolněně a měla vše pod kontrolou. Je to možné? Moje zkušenosti jsou hlavně o přepálených startech. Pamatuji si některé momenty ze závodu, ptám se sebe: "Jak je vůbec možné, že jde všechno tak hladce? Tohle není reálné, mám trpět jako vždycky, zranit se, překonávat nesnesitelnou bolest.. Pokud to nebolí teď něco se stejně pokazí." Ale překvapivě jsem to ustála a cítila se takhle skvěle až do úplného konce.

Bylo to štěstí? Svítly pro mě hvězdy ten den? Nebo jsem byla "jen" velmi dobře připravená?

19 May 2017

Coco Noodles & Peanut Tofu


Pamatuji si, když v Praze před pár lety otevřeli Yam Yam Express. Se ségrou jsme kvuli jejich PadThai noodles chodily s google mapou po celym Staromáku a hledaly to slavné thajské bistro. Od té doby se právě thajská kuchyně stává mou nejoblíbenější. I v Kanadě jsem objevila podobné kouzelné místo - The Noodle Box. Den po Vánocích jsme tam s Honzou zašli na oběd, protože to byla jedna z mála otevřených restauracích. Jak chutná ráj? Přesně takhle. Doma jsem se snažila experimentovat a alespoň se trochu přiblížit k chutím z Noodle Boxu. Víte v čem je největší tajemství? Čtěte v receptu :)

Running in Vancouver - Finding My Fierce

Než jsem odletěla do Vancouveru, vypsala jsem své myšlenky o běhání (TADY). Tak nějak jsem sama sebe přesvědčila, že jsem ukončila etapu života, kdy jsem vstávala v 5:30 ráno, abych si odběhala trénink ještě před školou, kdy jsem místo do baru chodila strečovat do posilky atd.. Ale to jsem netušila, že v Kanadě najdu super běžeckou skupinu a mezi stejně nadšenými běžci i opravdové přátele. A ani ve snu by mě nenapadlo, že si tu udělám osobáky na 10km a půlmaraton.
Cestujte, objevujte a sportujte!

I když jsme každý víkend někam vycestovali a po škole bylo pokaždé co dělat, měla jsem pocit, že mi něco chybí. To "něco" byly endorfiny - pořádně se zničit na atetickém staďáku nebo vyběhnout do kopců do lesů v době, kdy normální lidé ještě spí (podle pana prezidenta 7:00 ráno), cítit bolavé svaly a popadat dech. Sama jsem se v cizím městě bála. Jedno odpoledne místo učení se nových slovíček projíždíte google a zadáváte hesla jako "running groups Vancouver". Našla jsem jich hned několik a časy tréninků mi vyhovovaly. Není nic jednoduššího, než nazout botasky a jednou se tam prostě ukázat. Tak to začalo, moje první běžecké doprodružství proběhlo ve společnosti skupiny Vancity Striders pod vedením Robbina Watsona. Klasický nedělní long run, kdy se skupina ráno sejde a běží okruh 10 /15 /20+ km. Je na vás jak daleko a jak rychle poběžíte a vždycky se najde parťák. Vancity Striders také organizují středeční Speed Session na stadioně. Druhou skupinu Mile2Marathon založil Dylan Wykes (účastník OH v Londýně na maratonu). Společně s Robem a dalšími dvěma trenéry pořádají tempové tréninky každé úterý a sobotu. Tahle skupina mi dala nejen neskutečně mnoho profesionálních rad a kvalitních tréninků, ale také obrovskou vůli. A zlepšení listening a speaking skills :-D


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...