29 August 2014

Summer memories

 Nejlepší léto mého života!! Uteklo to tak strašně rychle, že jsem ani nestačila všechny plánované články na blog, tak vám celé prázdniny shrnu do jednoho. Červenec byl plný brigád a soustředění, ale zato srpen.. jak mám začít? relax, party, relax, party... :D Dovolená v Turecku s partou kamarádů je vždy den nejlepší nápad, umocňuje to ještě fakt, že v hotelu byli skvělí animátoři a super diskotéka, na kterou by byl snad i hřích nechodit. Spát se může přece pak doma. Dobře přiznávám, že jsem tam jen neodpočívala, ale i poctivě trénovala, protože už zítra mě čeká velkolepý závod We Run Prague. No.. alespoň ti sexy kluci v posilovně nebyli jediná záminka její každodenní návštěvy xD
Po příjezdu z Turecka na mě čekala ještě jedna brigáda. Členka organizačního týmu na Noir film festivalu. Zajímavá zkušenost a nádherné prostředí.
Posledních pár dní prázdnin jsem strávila ve Španělsku. Co by to bylo za odpočinkové dva měsíce bez pořádného vybití adrenalinu? Takže hurá směr zábavní park Port Aventura. Právě tady se můžete projet na nejrychlejší horské dráze v Evropě, Furius Baco a plno dalších atrakcích. Volný pád ze stometrové výšky a jiné horské dráhy jsme se ségrou stihly i několikrát za den.
Za mě palec hore pro léto 2014 a teď už se jen těšit na osmnáctiny v září. :)

03 August 2014

Banana bread

Krásná to půlka prázdnin za námi a já ještě nestačila ani vyzkoušet všechny fitness recepty sepsané 1.7. Nedávno byl na řadě banánový chleba, po kterém jsem už několik měsíců toužila. No.. popravdě si moc dlouho slávy neužil, protože do pár hodin po upečení byl fuč. Hahá já věděla, že i celý zbytek rodiny donutim jíst zdravě :P
Po týdenním atletickém soustředění dnes byla konečně možnost vyměnit tretry a běžecké oblečení za růžovou sukni. Musim myslet na to, že jsem taky holka a tak nějak se tu snažím vézt pořád ještě blog o módě. Poslední dobou se mi teda spíš v myšlěnkách zjevují články o fitness, zdravém jídle, atletice atd., ale snad si najdu i nějaký čas na nafocení outfitu :) 
 RECEPT:
140g celozrnné mouky
140g rozemletých ovesných vloček
3 velké zralé banány
1-2 nastrouhané mrkve
1/2 - 1 nastrouhané jablko
2 vejce
1/2 sáčku prášku do pečiva
hrst vlašských ořechů
lžička skořice
150g bílého jogurtu
trochu vody
sladidlo dle chuti - já použila datlový sirup a med

Všechny ingredience smícháme dohromady a nalejeme do hlubší formy. Můžete ozdobit kolečky banánu, ořechy a nebo po upečení přidat ještě polevu:
Poleva:
nízkotučný sýr Philadelphia, tvaroh, citronová šťáva a stevia nebo med

Pečeme 30-40 minut na 200 stupňů

02 August 2014

Live and enjoy it

            Za svůj téměř osmnáctiletý život se mi do paměti uložilo neskutečné množství skvělých zážitků.  Všechny nejsou vyryté jen v mé paměti, ale také v telefonu v podobě videí a fotek. Občas mi při jejich prohlížení bohužel dojde, že můj věrný přítel Iphone má možná i víc zážitků než já. Alespoň si teda nepamatuji, že bych na koncertě své oblíbené kapely slyšela jednu z nahraných písniček. Záhada? Ne! Vždyť jsem v tu chvíli soustředěně natáčela, abych si video s písničkou mohla pustit i později a úplně jsem zapomněla, že si mám užívat live koncert právě teď a tady. Vždyť zpěvák vystupuje jen pár metrů ode mě. Tímto jsem obětovala jeden zážitek jen pro to, abych si ho mohla později připomenout.
            Galerie mého telefonu ovšem obsahuje i akčnější a odvážnější videa. Myslím nezapomenutelný moment z jízdy na horské dráze. Pozdější pohled na obrazovku se ale určitě nedá porovnat s pohledem z právě rozjíždějícího se vagonku na nejvyšší vrchol dráhy v doprovodu pištějících hlasů nabitých adrenalinem. Sílu takového zážitku cítíte jenom v tu danou chvíli, kdy ho právě prožíváte, ale připomínat si ho můžete pořád dokola a dokola. Když prožijete něco zajímavého, všichni chtějí vidět fotky, jinak vám snad ani neuvěří. Nedávno jeden účastník pražského maratonu v rozhovoru prohlásil, že si zaběhl smrtelných čtyřicet dva kilometrů jen proto, aby o tom mohl napsat status na facebook a mít fotku s Keňanem Patrickem Makau. V tu chvíli mi to přišlo vtipné a velmi motivujicí. O týden později jsem si dala i já běžecký „čelenž“. Uběhnu patnáct kilometrů v kuse pod jednu hodinu a dvacet dva minut. Žádný problém po již několikrát zdolaných dvanácti kilometrech. Ale uznejte sami, patnáct už je skoro dvacet a obrázek uběhnuté trasy a takovým číslem vypadá mnohem lépe než předešlá dvanáctka.
            Zdoláváme ale všechny výzvy jen kvůli sobě a svým pocitům? Až se budu chystat na další adrenalinovou akci, nechám mobil i foťák doma. Chci si to užít hlavně já, ne mé okolí.
ff
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...